Do prvního kola nastupovalo 12 psovodů. První dva figuranty hledání chtivá Dara odhalila během necelých 5 minut. Přesto jsme stále nevěděly, kolik nálezů nám ještě zbývá. Snažila jsem se terénem postupovat systematicky a nic nenechat náhodě. Moje možnosti pohybu byly však značně omezené. Dlouhá, úzká chodba a na každé straně množství místností a místnůstek, jejichž hranici směl překročit pouze pes.  A i toto malé působiště nám bylo v polovině terénu vyhlášením „nečekaného sesunutí materiálu“, pochopitelně fingovaného, omezeno. Dara se v tu chvíli začala pohybovat terénem velmi, velmi pečlivě, což značilo přítomnost vzorku lidského pachu, který měl představovat již neživé osoby. Asi 20 cm ode mě začala intenzivně čenichat a vzápětí ohlásila nález. Hurá, tak třetí nález objeven. Nicméně ještě zbývala nevykrytá část terénu a 15 minut do konce limitu. Tady jsme byly trochu s čubinou „na nože“, poněvadž se nechtěla hnout od vzorku. Přes inkriminované místo se mi podařilo ji dostat až na třetí povel. Teď zbývalo jen čekat. Dara se dlouho nevracela. Když už jsem váhala, zda ji nemám zavolat zpět, ozvalo se štěkání a já jsem mohla nahlásit další nalezený subjekt. Rozhodčí s úsměvem 3 minuty před koncem limitu ukončil naši práci. To už mi bylo jasné, že jsme v prvním kole zvítězily. Našly jsme všechno, co bylo schováno.

Do druhého kola bohužel prošly jen 4 týmy. Musím dodat, že jsem byla již o poznání klidnější, neb podle počtu nálezů jsem si lehce spočítala, že nám zbývají pouze dva vzorky lidského pachu. Terén byl sice težší, ovšem Dara si v autě dvě hodinky schrupla a tešila se na nové noční dobrodružství. Na vychozí bod jsem si  přivedla hýkajícího, lehce neovladatelného psa. Rozhodčí naštěstí nehnul ani brvou a stručně mi popsal situaci: „Po výbuchu plynu postrádáme neurčený počet osob, je však důvodné podezření, že už nejsou naživu.“ 

Dara ve vteřině zmizela ve sklepě. Vběhla do první místnosti a začala se sápat po jakémsi žebříku nahoru na skříň. Žebřík měl však jen tři stupínky, což Daru zřejmě neuspokojilo, takže „spadla“ dolů  a pokračovala v hledání. Oběhla skříň z druhé strany, vyskočila na stůl, který stál asi metr od ní, stoupla si na zadní,předními prackami se opřela o skříň a v tu chvíli  měla ukrytý vzorek asi 10 cm od čenichu. Nebylo co řešit. Ozval se řev a mohly jsme si připsat k dobru další nález. Měl to být vzorek pachu ve výšce 2 metrů, vypečená Meruna si z toho však udělala úrovňový úkryt.  Teď už nás od splnění limitu dělil jen krůček. A i s tím si Dara velmi dobře poradila, takže  jsme o další čtvrthodinu později mohly nahlásit poslední  nález.

Zkoušku PJ si do pracovní knížky mohli zapsat jen 2 psovodi. Měla jsem obrovskou radost, že jedním z nich jsem já. Hodnocení nebylo třeba. 295 bodů z 300 možných mluvilo samo za sebe.

Ačkoliv jsme tentokrát měly i krapet štěstí, které potřebuje každý, nemůžu Daře upřít, že pracovala opravdu skvěle.

Zase jsem se utvrdila v přesvědčení, že i začátečník dokáže s plemenem chodský pes odvést kus dobré práce.